Kovářské řemeslo

Výroba

Když to vezmeme z hlediska současného strojírenství, tak o kování se starají stoje. Takový buchar je velmi bytelný stoj s velkou sílou, jehož rázy se přenášejí do okolí. Ještě složitější jsou však zápustky. Tyto nástroje jsou velmi namáhané a slouží k tomu, aby z roztaveného materiálu vznikl výsledky tvar.

Výsledkem můžou být kované ojnice, které nalezneme třeba ve spalovacích motorech. Oproti těm litým zvládají odolávat mnohem vyššímu zatížení, takže se s nimi setkáme klidně u závodních motorů. Pravdou je, že výroba menších sérií je rozhodně dražší, ovšem vzhledem k lepším mechanickým vlastnostem díky prokování se to skutečně vyplatí. Je radost sledovat, jak se roztavený kov postupně předělává do dalších zápustek a tím se klidně dosáhne velmi složitého tvaru. Následuje obrábění, protože na potřebných místech musíme dosáhnout jisté přesnosti a drsnosti povrchu. Zápustkové kování torzo totiž s dosahováním dostatečné přesnosti problém nemá.

Ruční práce

Řemeslo samozřejmě začalo od ruční práce, kdy precizní kováři tloukli do kovu opřeném na kovadlině a postupně ho tvarovali. Takto se vyrábělo všemožné nářadí. Následně kovář využil toho, že je kov ještě horký a s trčil ho do vody či oleje, aby prudkým zchlazením dosáhl jeho zakalení. Tím je totiž dosaženo lepší povrchové tvrdosti a díky tomu zvýšíme odolnost. Dnes je kovářství často umělecké. To znamená, že jsou vyráběny všemožné nádherné ozdobné prvky. Často si jich můžeme všímat na kovových brankách a plotech.

Na ně se většinou nanáší černá barva, protože je zde zapotřebí dobrá ochrana proti korozi, která by mohla výrobek spolehlivě postupem času zničit. Takového uměleckého kováře je radost sledovat, protože zde je krásně vidět, že pouhá síla nestačí. Je totiž zapotřebí také jakýsi cit a zručnost, protože každý úder kladivem kov formuje. Samozřejmě to není jenom o kladivu, protože pro složitější tvary musíme použít i další nářadí.