Počítačový svět

Počítač je skoro můj nejlepší kamarád. Abych se přiznala, tak s počítačem jsem se vlastně už narodila. Dokonce moje rodina mi říkala, že počítač jsem měla snad už i u mámy v děloze. Samozřejmě, že tohle mysleli ze srandy a mysleli to hlavně tak, že jsem prý na počítači téměř závislá a že počítač mám stále v ruce. Jenomže moje rodina neví, že vlastně ona už je nová doba, že je jednadvacáté století a že vlastně počítač má doma úplně každý. A já na tom nic špatného nevidím. Ovšem akorát mám v dnešní době problémy ve školce, kdy školka úplně nadává, že je můj syn je skoro závislý na počítači.

A také prý na mobilním telefonu, jenomže já tohle neberu jako fakt a beru to spíše jenom jako nějakou pomstu, protože právě můj bývalý partner, se kterým jsme na nože, tak on má strejdu toho, kdo je ředitel ve školce. Takže my se stále s partnerem hádáme a také partner chce střídavou péči, a to jenom kvůli počítači anebo kvůli mobilnímu telefonu. Vždyť v tomhle století přece je normální, že děti mají počítač a přeci v budoucnu potom nebudou mít žádné problémy s počítačem a také s internetovou technikou a podobně.

Takže proto asi ředitel se mi takhle mstí a říkám vám, že mě to velice štve a já už normálně kolikrát uvažuji o tom, že nějak to budu žalovat anebo to nějak budu řešit, protože tohle chování se mi absolutně nelíbí. Ředitel anebo učitelky mají být profesionálové, a ne aby se chovali takhle hloupě. Ale abych se vrátila k počítačům. Syn má vlastní počítač, a dokonce ho ani doskoky nenosí. Do školky nenosí ani notebook, ani tablet, ani mobilní telefon, tak absolutně nechápu, co ve školce všem vadí. Doma si přeci může dělat, co chce, doma nedělá nic špatného. Syn totiž moc rád také natáčí videa anebo fotí a také si na počítači v různých odborných aplikacích upravuje fotografie anebo je retušuje. Já si myslím, že je to docela dobrý start do počítačového světa.